Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Cesta v čase 3.

 

Čarodějové a Ladislav byli na cestě ku Praze.

V sedlech strávili čtyři hodiny v kuse, což byla pro nezkušené jezdce hotová muka. Tedy pro Ladislava ani tak ne, takový způsob dopravy mu nedělal potíže, byl spíš pobavený nemotorností Angličanů, kteří se na koních drželi zuby nehty, a i když jejich řeči nerozuměl, bylo mu jasné, že obzvlášť pánové neustále drmolili nějaké nadávky. Hermiona byla statečná a jela naprosto mlčky. Ladislav jel vedle ní a galantně ji občas zachytil, když se v sedle moc nakláněla. Ron by samozřejmě nejradši Ladislava nakopnul, ale bylo mu jasné, že on sám by Hermioně pomohl a akorát k zemi.

Jelikož Ladislava hledali všude vojáci, zvolila pětice zdlouhavější trasu mimo hlavní cesty a doufali, že mladého krále nikdo nepozná a také že se neztratí. Zatímco Ron sledoval Hermionu a Ladislava, Harry s Dracem, kteří jeli úplně v zadu, se dohadovali.  

„Musíme se zkontaktovat s nějakým místním kouzelníkem, určitě musí být způsob, jak tu někoho z našinců najít, ale musíme při tom dávat zatraceně pozor, protože stačí jeden špatný krok a je po nás. Tahle doba je hodně tvrdá, divím se ti, že tu chceš zůstat. “ Harry se podíval na Draca. Draco strnule hleděl před sebe a křečovitě se snažil udržet na koni. „Já zhruba věděl, do čeho jdu. Vy mi všechno komplikujete! A teď ještě máme na krku krále, kterého chtějí buď zajmout, nebo rovnou oddělat.  Tohle je pitomá situace. V Praze určitě kouzelníky najdeme, to by nemělo být tak těžké. Spíš mi dělá starost Ladislav.“ „Jenže my mu slíbili pomoc a slib dodržíme!“ Zlostně zašeptal Harry. „No jasně vy šlechetní Nebelvíři! Já jsem v tom s vámi, ale ani za mák se mi to nezamlouvá!“ S těmito slovy Draco pobídl koně směrem kupředu. Nechal Harryho uzavírat jejich malý průvod.

Mlčky jeli další hodinu, když Hermiona prohlásila. „Nevím jak vy, ale já už v sedle nevydržím ani minutu. Musíme si odpočinout.“ Zastavila koně a ostatní udělali totéž. Ladislav se hned přitočil k Hermoině a pomohl jí ze sedla. Ron se svalil z koně rovnou na zem, Draco se tvářil jako by mu někdo nakopal zadek a Harry se nenápadně protahoval a masíroval ztvrdlou zadnici. Odstrojili koně a naskládali všechny jejich věci na jednu hromadu pod strom. Hermiona vybrala pěkné místo. Zastavili se na louce blízko potoka a všude kolem byly stromy. Koně se začali pást a spokojeně pohazovali hřívami. Vybalili jídlo, doplnili zásoby vody a začali se občerstvovat.

Jejich klidná chvíle netrvala dlouho. V dálce bylo slyšet dusot kopyt a hlasy mužů. Přibližovali se k cestovatelům nebezpečně rychle.

„Slyšíte to? Někdo se blíží!“ Zakřičel Ron a už měl vytaženou hůlku. „Zandej ji, Ladislava schováme pod neviditelný plášť!“ Křikla Hermoina, zatímco jí Harry plášť podával, aby ho navlékla Ladislavovi. Draco mu německy řekl, ať je v klidu a ani nedutá. Král všechno odkýval a schovaný v plášti se přitiskl ke stromu.

Angličané se snažili tvářit jako by nic, posadili se k jídlu a těkali očima kolem sebe. „A co kůň, je nápadné, že nám jeden přebývá.“ Ozval se Ron. „Máš pravdu, přeměním ho.“ Jen to dořekla, už Hermiona stála před svou kobylkou, namířila na ní hůlkou a stal se z ní kartáč na boty. Malfoy vyprsknul smíchy. „To se ti povedlo Grangerová, chudák kobyla!“ Na to mu Harry jednu vrazil. „Když jsi tak chytrý, měl’s jí přeměnit sám!“ „Nehrabej na mě Pottere! To už ani nemůžu nic říct! Mám se Grangerové klanět nebo co?“ Draco byl rudý vzteky. „Klanět se mi nemusíš, stačí, když se budeš chovat jako člověk a ne jako hovado.“ Řekla s ironickým šklebem Hermiona. „Jestli hned všichni nesklapnete, tak budeme hodně podezřelí!“ Prohlásil Ron a měl pravdu, protože skupina jezdců byla téměř u nich.

Jezdců bylo kolem dvaceti, byli po zuby ozbrojení, ale nevypadali jako vojáci. Řítili se přímo k Angličanům. Najednou Ladislav nehledě na svou bezpečnost zařval. „ACHTUNG! DIE MÖRDERBANDE!!!“ Všichni se lekli.

 Draco hned vyskočil na nohy, vykouzlil meč a vrazil ho Ladislavovi do ruky. „Teď nastane mela, takže si dávejte pozor! Nikdo nesmí vědět, že jsme čarodějové, buď je zabijeme, nebo omráčíme, ale nesmí si nic pamatovat!“ Křičel Draco.  Ostatní jen kývli, byli už připravení v bojových pozicích včetně Ladislava, který sice jejich řeči nerozuměl, ale bylo mu jasné, že se chystají k boji.

Jezdci se zastavili a obklíčili pětici. Mířili na ně zbraněmi, a když viděli jednoho mladíka s mečem a další tři s klacíky a ještě k tomu dívku také s klacíkem, začali se hurónsky smát.

Pětice stála napjatá a nikomu z nich se ruka nezachvěla ani náznakem. „Co chcete!“ Vyštěkl německy Draco. Jeden z mužů se uchechtnul. Nejspíš to byl hlavoun bandy. „Ale, ale, ty máš nějakou prořízlou hubu, nevycválanče! Co chceme? Samozřejmě že vaše koně, peníze a veškeré další cennosti! A pěkně rychle, jinak vás podřízneme jako podsvinčata!“  S pobaveným úšklebkem sledoval „zbraně“ čtveřice. Na Ladislava hleděl se zvláštní jiskrou v oku, ale nic neříkal.

„Když je chcete, tak si pro ně pojďte!“ Křikl Ladislav německy a začala mela. Nebylo možné, aby zůstali všichni pohromadě, takže se každý přemístil a v nastalém zmatku nebylo možné zjišťovat, jak si kdo vede.

Hermiona se snažila být opatrná a nikomu příliš neublížit. Nejčastěji používala kouzlo Petrificus totalus a následně Obliviate. Když totiž muži zjistili, že proti nim nestojí obyčejní výrostci s klacíky, ale jisto jistě zrůdy posedlé ďáblem, značně znejistěli, ale neustoupili.

Ron se spíš bavil. Přeměňoval zbraně lapků v různé legrační předměty a zvířata a následně používal kouzlo Obliviate. Každý kdo s ním bojoval, se nakonec tvářil jako naprostý pitomec. Po louce se povalovala košťata, klobouky, v trávě lezla morčata a různí ptáci létali kolem hlav ozbrojenců.

Draco si nevedl ani opatrně jako Hermiona ani humorně jako Ron. On lapky masakroval. Sice na nikoho nepoužil Avada Kedavra, ale zůstala po něm spoušť. Celu v Azkabanu by měl jistou. I přes to, že měl převahu, odnesl si ze šarvátky ošklivý šrám na levém předloktí.

Ladislav se bil mečem jako lev a v duchu děkoval Bohu a jeho učiteli šermu, že byl k němu nemilosrdný a důsledný. Štíhlý Ladislav se pohyboval jako kočka. Meč působil jako jeho prodloužená ruka. Předstíral výpady a útočil nečekaně, důsledně, tvrdě a stejně jako Draco, muže masakroval.

Harry na tom byl ze všech nejhůř, protože přitahoval pozornost svými brýlemi. Muže s bázní zajímalo, co že to má mladík na očích. Harry byl na vážkách. Nechtěl nikomu ublížit, ale značná přesila ho znervózňovala. Stálo proti němu šest ozbrojenců. A najednou z dálky přiletěl šíp, který minul jeho hlavu o pár centimetrů. Na to se Harry rozzuřil a začal metat kletby jednu za druhou. S Dracem by mohli být v Azkabanu sousedé. Po chvíli kolem něj leželo pět mužů v bezvědomí. Šestý někam zmizel. Harry se začal rozhlížet po okolí, ale nikde ho neviděl. Kus od něj ostatní stále ještě bojovali. Harry se vydal směrem k Ladislavovi. Vykročil, ale projela mu hlavou ostrá bolest a padl do trávy.

Ladislav se zbavil posledního útočníka a otáčel se kolem sebe. Nedaleko zahlédl Harryho, a za ním se napřahoval jeden z neřádů mečem. Nešlo lapku zastavit. Uhodil Harryho plochou stranou meče do hlavy. Ladislav se rozeběhl k Harrymu, který se sesunul k zemi. Ladislavovi bylo jasné, že je zle. Doběhl k Harrymu jako uragán a pustil se do boje. Šermovali a zloduchovi bylo jasné, že proti zlatovlasému chlapci nemá šanci. Boj netrval dlouho a Ladislav podřízl protivníkovi krk.

Ostatní byli vyčerpaní, ale spokojení, protože boj zjevně dopadl dobře. Všude se povalovali lapkové v bezvědomí nebo mrtví.  Začali se rozhlížet po společnících.

Všem zatrnulo, když mýtinou zazněl králův výkřik. „SCHNELL! HARRY IST VERLETZ!“

Ladislav klečel v trávě a tisknul kus své utržené košile na krvácející ránu na Harryho hlavě.

Když všichni doběhli, klesli na kolena jako Ladislav a začali kontrolovat, co všechno se Harrymu stalo. Draco překládal, co mu král vykládal. „Asi bude mít zraněnou jenom hlavu, protože když ho Ladislav viděl naposledy, tak normálně stál a mířil mu na pomoc. Dostal ránu mečem.“ Hermiona opatrně odvinula z Harrho hlavy provizorní obvaz a kontrolovala ránu. Mečem to chudák schytal na vrch hlavy až k temeni.  Všude byla spousta krve. „Musíme mu ránu vyčistit. Asi se čepel nějak svezla a pořezala ho. Zahojit takovou ránu nebude těžké, spíš se bojím následků.“ Hermioně se klepala ruka, plakala, ale nepřestávala Harryho kontrolovat. Ron držel křečovitě Harryho ruku a byl docela bez sebe. Ladislav vstal a šel pro vodu. Draco vykouzlil lehátko a přemístil na něj Harryho. Hermiona mu mlčky poděkovala.

„Já se obávám, že abych mohla Harrymu ránu ošetřit a zkontrolovat pořádně, tak mu budu muset odstranit vlasy.“ S těmito slovy napřáhla Hermiona na Harryho hlavu hůlku a všechny vlasy mu zmizely. Zůstal jim otřesný pohled na rozšklebenou stále krvácející ránu na Harrho hlavě.

Hermiona zastavila krvácení a začala zkoumat ránu. Něžně při tom kamarádovi šeptala povzbudivá slova. „Vydrž, my ti pomůžeme a budeš v pořádku, jsi moc statečný.“ Ron, který se stále křečovitě držel Harrho ruky, jako by byla jeho poklad, se stejně jako Hermiona rozplakal.

Ladislav mlčky klečel u Harryho a držel v ruce lahev s vodou. Draco si klekl naproti Hermioně a nabídl se jí, že pomůže s léčením. „Já také něco vím o léčbě. V minulých měsících jsem často potřeboval léčící kouzla.“ Hermiona přikývla a dali se do práce. Po chvíli byla Harryho rána vyčištěná a následně zacelená. Problémem zůstávala možnost poranění mozku, s tím si nikdo z nich neuměl poradit. Ladislavovu vodu použili na dočištění stop od krve a svlažili Harrymu rty. Draco otevřel Harrymu oči a kontroloval zornice. „Jsou stejné, tak snad nekrvácí do mozku. Probereme ho?“ Hermiona pokrčila rameny. „Já nevím. Bude mít určitě bolesti a proti nim tu nemáme nic. Ale na druhou stranu, nechávat ho v bezvědomí, by asi nebylo nejbezpečnější.“

„Musíme se někde ubytovat! Nemůžeme takhle s Harrym cestovat!“ Ron se konečně probral. „Je nutné rychle najít nejbližší vesnici. Vydám se napřed a pošlu vám patrona.“  Hermiona si povzdychla. „Asi máš pravdu, buď opatrný!“ Políbili se a Ron vyrazil pryč.

Ladislav se mezi tím vydal pochytat jejich koně, kteří se rozutekli, ale naštěstí se všichni potulovali poblíž.

Hermiona s Dracem mezi tím obvazovali Harrymu opatrně hlavu. Zatím mu vlasy nenechávali znovu dorůst, aby měli lepší kontrolu nad sice pěkně zahojenou ránou, ale nechtěli nic ponechat náhodě. „Nemám z toho vůbec dobrý pocit. Kdybych aspoň měla s sebou nějaké léčivé byliny a lektvary, ale takhle jsme omezení jen na naše léčitelská kouzla ne právě nejlepší kvality.“ Hermiona byla celá zkroušená. „Udělali jsme všechno, co se dalo. Teď je to na něm. Musíme ale odtud zmizet, protože se asi brzy začnou ti omráčení mudláci probírat. Nebo je máme s Ladislavem všechny oddělat?“  Draco tvrdě pohlédl na Hermionu.

„Nadělali jste tu pořádnou paseku, ti mudlové proti nám neměli šanci, mohl’s je odzbrojit mírumilovně! Ale ty se chováš jako pravý Smrtijed, zatraceně!“ Hermiona odtáhla Draca od Harryho dál a hulákala. „Takhle se nesmíš chovat! Já chápu Ladislava, ten neměl jak jinak se bránit, ale ty ano! Dokud se nevrátí Ron, tak se odtud nehneme. Takže ty živé mudly svážeme a necháme tady. Budeme je mít pod dozorem.“ Draco stál se sklopenou hlavou a mlčel. Hermoina se podívala na jeho krví prosáklý rukáv.

 „Jsi zraněný. Ukaž mi tu ruku, dělej.“ Draco si neochotně vyhrnul rukáv. „Nic to není, jenom mě někdo z nich seknul.“ Hermiona hůlkou poklepala na ránu a ta se začala zatahovat. Očistila krev okolo a tak se v plné kráse ukázalo Znamení zla. „Hmm, myslela jsem, že po Voldemortově smrti nejsou Znamení vidět.“ Tázavě se podívala na Draca. „Takhle to Znamení vypadá pořád. I rodičům je vidět. Zkoušeli jsme se ho zbavit, ale nejde to. Budeme s tímhle cejchem žít už pořád. Leda že bych si useknul ruku.“Povzdechl si Draco a stáhnul rukáv. „Chci, abys věděla, že nelituju toho, jak jsem bojoval. Když bych nezlikvidoval já je, tak by zničili oni mně. A taky si myslím, že se uleví spoustě lidem v okolí. Určitě tu terorizovali kde koho.“ „No to máš sice pravdu, ale stejně jsi je nemusel takhle zřídit.“

Zatím co se Hermiona vrátila k Harrymu, Draco začal přeživší zloduchy shromažďovat na jedno místo a svazovat je dohromady. Někteří byli jen v bezvědomí, jiní byli poranění, ale ne nijak vážně. Přežilo jich osm. A dalších dvanáct bylo mrtvých. Draco prostě nechal mrtvoly mizet.

Ladislav na to představení zíral. Držel jejich koně za uzdy a přibližoval se k Dracovi. „Kam je necháváš mizet?“ „Nevím. Prostě jen zmizí. Ti co přežili, mají změněnou paměť a nebudou mít o ničem ani zdání.“  Ladislav akorát pokýval hlavou a šel koně uvázat. Když tak učinil, vydal se k Harrymu, klekl si k jeho hlavě a začal se modlit.

Hermiona se znovu rozplakala. Sedla si k Harrymu a držela ho za ruku. Draco je sledoval z povzdálí. Radši šel ke koním a roztržitě je hladil. Vzal kartáč, který byl ve skutečnosti Hermionin kůň a přeměnil ho zpět.

Ladislav stále šeptal modlitby a jako první si všimnul, že se Harry začal probírat. Harry slabě zavzdychal a pohnul se. Hermiona byla okamžitě v pozoru. „Harry, slyšíš mě? No tak, prober se, prosím!“ Hladila ho po tváři.

Harry otevřel oči a zamrkal, zkoušel se pohnout, ale byl slabý. Pomalu zašeptal. „Je noc? Hermiono, jsi tu?“ Hermiona se zarazila. „Jsem tu, ale noc není, je odpoledne, proč si myslíš, že je noc?“ „Je tu úplná tma…“ Hermiona rukou přejížděla Harrymu přes oči, aniž by se ho dotkla. Vůbec na pohyb nereagoval. „Jen lež, postaráme se o tebe. Všichni jsme v pořádku a Ron šel hledat nějaké místo, kde se ubytujeme.“ Snažila se, aby její hlas zně klidně. Vzala navlhčený kus látky a otírala Harrymu obličej. Harry znovu zavřel oči, akorát se snažil nahmatat Hermioninu ruku. Hermiona seděla zkroušená a držela Harrho za ruku. Ladislav neustával ve své činnosti a Hermiona si pomyslela, že to nemůže být špatný člověk.

Draco první zaregistroval vracející ho se Rona. „Neposílal jsem Patrona, vesnice je blízko, tak nebude problém se tam dostat. Najmul jsem nám dva pokoje v hostinci.“ Draco se usmál. „Aspoň nějaká dobrá zpráva.“

Spolu zamířili k zbývající trojici. „Hermi, můžeme vyrazit, za chvíli bude Harry v posteli a odpočine si.“ Hermiona se se slzami v očích podívala na Rona. „Harry nic nevidí, netuším, jestli ještě někdy bude vidět, nebo je to jen dočasné, nevím, co si počít!“ Ron zalapal po dechu. „To snad ne… Je to tu jako zlý sen… Tohle si Harry nezasloužil!“ Draco se vložil do jejich rozhovoru. „Teď se hlavně musíme dostat do vesnice a pak se uvidí, co dál.“

Ladislav rychle osedlal jejich koně a vyrobili provizorní postroj, aby jeden z koňů mohl táhnout nosítka s Harrym.

Do vesnice dorazili po čtvrthodině jízdy a hned se ubytovali v hostinci. Obstarali Harryho a rozdělili si u něj hlídky. Všichni byli úplně vyčerpaní  a z dalších dnů měli hrůzu.

 

 

   

 

 

 

TOPlist