Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Cesta v čase 4.

                             

 

Harryho stav nebyl dobrý. Zbytek dne a celou noc se u něj všichni pravidelně střídali a hlídali ho. Měl veliké bolesti, kterým neměli jak ulevit a zvracel. A co bylo nejhorší, stále nic neviděl.

Někdy uprostřed noci přišla na řadu hlídka pro Draca, který měl vystřídat Ladislava. „Běž si lehnout, teď s ním budu já. Počítej s tím, že se do Prahy jen tak nedostaneme. Nemůžeme s Harrym nikam cestovat.“ Ladislav zvedl k Dracovi hlavu. „Já vím. Ale myslel jsem, že když umíte kouzlit, tak zvládnete úplně všechno. Mám pocit, že bych z vás měl být hrůzou bez sebe. Nicméně vidím, že jste také lidé, sice ne jako všichni ostatní, ale v dost ohledech ano. Je to zvláštní.“ Ladislav se usmál. Draco si sedl na Harryho postel. „Žádný kouzelník neumí všechno, každý má své přednosti. Někdo se učí, jak léčit, jiný jak bojovat, někdo napravuje škody, zkrátka každý má své místo. My všichni jsme v poslední době bojovali. Ani jsme nedostudovali školu kouzel.“

 Ladislav vypadal, že se z něj vysypou miliony otázek najednou. Zatím s ním nikdo z jeho nových společníků a teď už i přátel o kouzlech a jejich světě moc nemluvil. „Ona je škola kouzel? Vy jste byli ve válce? Proti komu jste bojovali a jak to dopadlo? Jaká je vlastně vaše doba? Víte, co se dělo v minulosti, určitě toho hodně víte, já bych toho chtěl tolik vědět…“ Ladislav se už nadechoval k další otázce, ale Draco jeho příval slov zastavil. „Je mi líto, nemůžu ti toho moc říct. Je to ve tvém vlastním zájmu. My máme zakázáno, říkat mudl… lidem, co nekouzlí, co jsme zač. Nemůžu ti vykládat, co se v dějinách stalo. Nebylo by to správné. Řeknu jen to, že existuje více škol kouzel a válek mezi kouzelníky bylo několik. Poslední válka v našem světě skončila před třemi měsíci a byl poražen nebezpečný černokněžník. Já jsem stál na opačné straně, než Harry, Ron a Hermiona.“ „Aha. Mám pocit, že vím, na které straně jsi stál…“

Draco se překvapeně na Ladislava podíval.“„Je to napsané na mém čele?“ „Ne. Ale vidím, jak se k sobě chováte. A vidím, že jsi jiný, než ostatní.“ „Možná. Ale chci nechat minulost za sebou. Tvoje pozorovací schopnosti jsou úžasné.“ Poznamenal Draco ironicky a Ladislav po něm šlehl tvrdým pohledem. „Víš, já jsem chtěl z mé doby odejít a sám. Ostatní se ke mně připojili nedobrovolně.“ Ladislavovi se na tváři usídlila směsice pocitů. „Takže utíkáš. Já jsem také utekl. Myslím, že jsi stejně jako já zjistil, že člověk neuteče před svými problémy. Jenom se dostane do ještě větších potíží.“

Ladislav vstal a přešel ke své sedlové brašně. „Myslím, že tohle bych měl vrátit Harrymu.“ Vytáhl složený neviditelný plášť. Zalovil v brašně ještě jednou a vyndal brýle. „Tohle je asi rozbité. Našel jsem to ležet v trávě.“ Podal brýle Dracovi a plášť nasoukal do Harrho brašny. „Díky. Brýle spravím, akorát to vypadá, že je Harry nebude zatím potřebovat.“ Poklepal na brýle hůlkou a zašeptal Reparo. Ladislav vykulil oči. „Jak ta věc vlastně funguje, nemyslím hůlku, ale ta sklíčka…“ Draco se zachechtal. „Já akorát vím, že když někdo hůř vidí, tak se mu vyrobí tahle sklíčka-brýle. A podle toho, jak lidé špatně vidí, jsou různě tlustá. Náš Harry je slepýš, takže má skla hodně sliná. Jak se to vyrábí, se mě neptej, to nevím. Opravdový poklad je ale Harryho neviditelný plášť. Je moc dobře, že jsi ho schoval.“ Draco poslední slova pronesl s díky. „Myslel jsem, že budete mít radost. Jdu si lehnout. Dobrou noc.“ „Dobrou. A díky.“ Ladislav akorát kývnul hlavou a vyšel ven z pokoje. Draco si sedl na stoličku vedle Harrho postele a pozoroval spícího Harrho.

Ráno se všichni sešli v druhém pokoji, aby nerušili stále odpočívajícího Harryho.

„Musíme jít na trh a sehnat nové zásoby jídla a hlavně byliny. Také vyrazíme do lesa pro byliny, které mudlové  běžně nepoužívají. Kde teď vlastně jsme?“ Hermiona přejela všechny pohledem. Draco překládal Ladislavovi. „Litomyšl. Nezdá se to, ale včera se nám podařilo urazit pěkný kus cesty.“ Ron se ozval to ráno poprvé. „Aspoň že tak. Taky pořídíme nějaký kotlík, ať Hermiona může připravit lektvar pro Harryho. Postavíme ho tady do pokoje a očarujeme, aby kouř nepronikal do okolí. Ladislav zůstane s Harrym, nemůžeme riskovat, že ho někdo pozná.“

Na to se nedalo nic namítnout a čtveřice si rozdělila peníze a každý se vydal za svým úkolem.

Ron se vydal shánět jídlo a náhradní oblečení, Hermiona nakupovala byliny a Draco pátral po vhodném kotlíku a dalším nádobí.

Ladislav mezi tím zažíval hodně nepříjemné chvilky. Nikdo z bradavické trojice nebyl zkušený pečovatel a jaksi zapomněli na Harryho biologické potřeby, které se přihlásily nedlouho poté, co se kouzelníci rozešli za svými povinnostmi.

Harry se celý zmatený a zrudlý hanbou probudil a pokoušel se vstát. Ladilav ho zatlačil zpět do postele a nepřestával na Harryho mluvit uklidňujícím hlasem, kterému sice Angličan nerozuměl, nicméně znovu ulehl.

Ladislav se snažil nemyslet na to, že je král a ne chůva, ale stejně si připadal nepatřičně. Z vedlejšího pokoje přinesl čisté pokrývky a začal Harryho svlékat, aby ho mohl očistit a dát nové pokrývky.

Po chvilce boje se zmateným Harrym se mu dílo zdařilo a Harry ležel v čistém. Ladislav si v duchu pogratuloval a doufal, že se Angličané brzy vrátí. Musel Harryho nechat ležet pod přikrývkou nahého, jelikož neměl náhradní oblečení.

Po necelých třech hodinách se všichni sešli v hostinci. Hermiona s Ronem převlékli Harryho a poděkovali Ladislavovi, který byl rudý až za ušima. Draco třídil byliny a nádobí.

Když bylo hotovo, tak už Hermiona zapalovala pod kotlíkem. Lektvar připravovala společně s Dracem, který se ukázal jako užitečný pomocník. Ladislav neustále vyhlížel z okna a Ron seděl u Harryho.

Připravili posilující lektvar a lektvar proti bolestem hlavy, sice neměli všechny ingredience, ale pořád to bylo lepší než nic.

Harryho stav se lepšil velmi pomalu. Zůstali v Litomyšli dva týdny. Hermiona zkoušela vymyslet kouzlo, které by odstranilo jazykovou bariéru. Protože čím déle se pohybovali v česko-německém prostředí, tím víc jim byla neznalost jazyka na obtíž. Nebylo možné s sebou všude vláčet Ladislava a Draca jako překladatele. Rozhodli se pro češtinu.

Hermiona prováděla pokusy stále dokola a nevzdávala se. Patnáctý den slavila úspěch. Očarovala všechny včetně Ladislava, jehož čeština byla nevalná a rázem všichni mluvili perfektně česky. Problém byl, že rázem všichni Angličané zapomněli svůj jazyk. Ale tím se můžou zabývat později, aspoň už nezírali na místní obyvatele jako blázni a zbavili se opičích posunků. Ron měl pocit, že kdyby posunkovou řeč musel používat ještě déle, tak by se rovnou mohl odstěhovat někam do pralesa a připadal by si tam jako mezi svými.

Harry se snažil postavit se na nohy. Hlava se mu motat přestala, už ho skoro nebolela, ale pořád byl slepý. Nedával na sobě nic znát, ale jeho přátelům bylo jasné, že se trápí. Bylo těžké pro něj najít slova útěchy, když nikdo nevěděl, zda se mu zrak vrátí. Ale zarputile se snažil zvyknout si na novou situaci. Ron sehnal vhodnou hůl a Harrymu pomohla v orientaci. Postupně si troufal vycházet sám z pokoje. Hostinská byla příjemná žena a dovolila Harrymu i ostatním, aby se pohybovali po její zahradě.

Draco s Ladislavem si krátili čas šermem. Ladislav byl nemilosrdný učitel a mladý Malfoy měl tělo poseté modřinami a podlitinami, ale nestěžoval si. Člověk nikdy neví, co se může hodit.

Když se Harry zotavil natolik, aby byl schopný sednout na koně a pokračovat v cestě, hned tak učinili. Bylo to dvacet dní od jeho zranění.

Jako další cíl zvolili Kutnou Horu a pak Prahu. V Praze hodlali kromě hledání cesty domů doléčit Harryho s pomocí nějakého lékouzelníka. Zvlášť Ron se odmítal smířit s tím, že by Harry zůstal slepý.

První jel Ladislav, Ron se držel vedle Hermiony a v zadu se drželi Draco s Harrym. Harryho kůň byl svázaný s Malfoyovým.

I když byl konec září, počasí pětici přálo, ale raději se vybavili i teplým oblečením a dekami.  Cestou zatím nikoho podezřelého nepotkali a tak jeli s lehčím srdcem. Jen se občas zeptali na správný směr, aby si byli jistí, že nezabloudí.

Po třech dnech volné jízdy dorazili do Kutné Hory. Bylo pozdní odpoledne. Město je uvítalo svým majestátem. Všichni měli vyvalené oči a Harry donutil Draca, aby mu popisoval okolí. „Jsi otravný, Pottere. Nebudu ti dělat chůvu ani průvodce. Ale můžu ti vlastně vykládat naprosté hlouposti a ty stejně budeš vědět houby.  Ne vážně, je to tu nádherné. Tohle město patří k nejbohatším v zemi, protože zde těží stříbro. Je to královské město.“ Draco polohlasem Harrymu chrlil své dojmy.

Ladislav měl nasazenou kápi, nebylo vidět jeho zlaté vlasy a téměř ani obličej. Jelikož kápi nosilo hodně mužů, nevypadal nijak nápadně. Pokynul rukou a všichni se zastavili. Utvořili hlouček.

„Za chvíli nás budou kontrolovat vojáci, dělají to všem nově příchozím. Nemáme se čeho bát, jenom zkontrolují, jestli nevezeme něco nebezpečného.“ Ladislav se snažil tvářit klidně, ale byla na něm znát nervozita. „Takže se podívají, co vezeme, a nechají nás? Netváříš se moc jistě.“ Řekl Ron. Ladislav se v sedle zavrtěl. „Mám strach, aby mě nikdo nepoznal, to je celé. Proti vám nikdo nemůže nic mít.“ Draco se vložil do hovoru. „Nikdo tě nenajde, dokud nebudeš sám chtít. Spíš si musíš pořádně vybrat, komu z velmožů můžeš důvěřovat.“ Ladislav si povzdechl, ale nic neřekl.

Jak Ladislav předpověděl, vojáci je pouze zběžně zkontrolovali a vpustili do centra města.

„Najdeme nějaký slušný hostinec a ubytujeme se. Zítra si uděláme prohlídku města, souhlasíte?“Navrhla Hermiona. Kluci kývli a hledali ubytování.

 Hostinec U Podkovy byl sice drahý, ale za trochu pohodlí si rozhodli připlatit. Ron s Hermionou měli pokoj jen pro sebe, zatímco Harry, Draco a Ladislav sdíleli ložnici společně. Všem byla dopřána prostorná postel s nebesy a truhla. Služka doplnila džbány s vodou a Ladislav domlouval všem lázeň. Do lázně se všichni velmi těšili.

Ronovi a Hermioně dopřáli ostatní soukromí. Ladislav trousil mnohoznačné poznámky a Harry s Dracem se chechtali. Smích ovšem Harryho přešel, když suše Malfoy oznámil, že mu někdo bude muset aspoň trochu v lázni asistovat, aby se jim chlapec, který porazil vy-víte-koho v lázni nepřizabil. Ladislav se stále smál, ale už si plánoval program. „Půjdu dolů do hospody a objednám nám pořádnou večeři, do lázně klidně půjdu poslední a pak můžeme hodovat.“ Mávnul na Draca, vyšel z pokoje a nechal s ním Harrho samotného.

„Nejsem mimino, Malfoyi! Nemusíš se o mě starat, vykoupat se snad ještě zvládnu sám!“ Harry byl jako třaskavý skvorejš. Zkoušel se dostat ke své posteli. „Musím být soběstačný, i když vidím s prominutím hovno!“  Jen co dořekl svou litanii, zakopl a spadl Malfoyovi rovnou do náruče.

Malfoy nabručeného Nebelvíra chytil a posléze dostrkal k posteli. „Právě jsi bravurně předvedl svoji soběstačnost. Kdybys mi tak elegantně nepadl do náruče, tak sis rozbil kebuli znovu, pitomče!“ Harry si sednul na postel a tvářil se jako hromada neštěstí. „Já tuhle bezmocnost tak nenávidím! Vůbec si neumíš představit, jak se cítím! A ze všeho nejhorší je, že mě musíš takhle vidět právě ty!“ Harry třeštil nevidomé oči a leskly se mu v nich slzy.

Draco se nervózně ošil. Byl rád, že ho Harry nevidí. Nebyl nikdy zvyklý dávat najevo city. Vždy Chlapce, který přežil, nenáviděl. Ale po poslední bitvě Nebelvíra nedokázal dál nenávidět. Moc dobře si uvědomoval, že se Harry obětoval, aby zachránil ostatní. Včetně jeho rodiny.

Zželelo se mu Harryho a sednul si vedle něj na postel. „Chápu, že mě nechceš ve své blízkosti. Tady nejsme ve škole a já se nebudu snažit ti nějak přitížit. Asi nehrozí, abychom se přátelili, nicméně ti můžu trochu píchnout. Přeci jen jsi zachránce momentálně v nesnázích, tak nech jednoho Smrtijeda, aby tě dokopal do lázně.“ Draco si neodpustil trochu nemístnou poznámku.

 Na Harryho tváři se však usadil mírný úsměv. „Ty jsi idiot, Malfoyi.  Ale začínám si myslet, že nebudeš zase takový bastard.“ Natáhl ruku a Draco ho za ní vzal a vytáhl Harryho na nohy. Ve tváři měl spokojený výraz. Potter se zdál být v lepší pohodě.

Draco vedl Harryho do zadní části hostince, kde se nacházela lázeň. Harrymu se zbystřily zbylé smysly. Cítil vůni bylin a páry. Upřímně se do lázně těšil. Sice byl nesvůj, že mu bude Draco asistovat, ale byl si chtě nechtě vědom, že sám by bez rizika zranění koupel v neznámém prostředí nezvládl.

Do lázně je uvedla služka, která připravila tři kádě. Na Dracův tázavý pohled opověděla, že tak poručil jejich bratr. „Bratr?“ Zeptal se Harry. „Vysoký a zlatovlasý…“ Odpověděla nesměle, začervenala se a téměř utekla.

„Aha. Ladislav se činil. Podle toho, co jsem o něm četl, měl rád ženy víc než je zdrávo. Snad nás kvůli němu nebude chtít nějaký mudla přizabít…“ Zatímco pronášel komentář, navigoval Harryho ke kádi. Nebelvír se začal svlékat a když byl nahý, tak mu Draco pomohl do kádě. Harry, červený jako ředkvička zamumlal směrem ke Zmijozelovi díky a už se oddával příjemné horké bylinné lázni.

V kádích bylo natažené bílé plátno pro lepší pohodlí. Malfoy se labužnicky natáhl, zavřel oči a vdechoval příjemnou vůni. Ale neodpustil si po chvílích zkontrolovat Harryho, který usnul.

„Jak se vám zamlouvá lázeň?“ Ladislav vpadl do místnosti jako velká voda. Oba Angličané se lekli a trhli sebou, až voda z kádí vyšplíchla na zem.

„Do háje ty jsi poděs!“ Draco si vytíral vodu z očí. „Ještě řekni, slovo a dám tě stít za urážku královského majestátu!“ Řekl rozchechtaný Ladislav. Pohled na málem utopené Angličany byl dokonalý. Sundal si oblečení a ulehl do lázně. „Až se vykoupeme, tak nás čeká báječné hodování. Děvčata tu mají moc hezká.  A medovina poteče proudem.“

„Tohle zavání průšvihem. Chovej se NENÁPADNĚ!“ Syčel Draco. Ladislav se naježil. „Nedělám nic špatného! Nebudu žít jako mnich, život je krátký!“ Draco už chtěl vypálit nějakou jedovatost, ale kousl se do jazyka a radši mlčel. Jestli něco nevymyslí, tak Ladislav v listopadu zemře…

Malfoy se radši znovu uvelebil v kádi a zavřel oči. Ještě je čeká spousta práce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

TOPlist