Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Cesta v čase 5.

 

 

Draco se probudil a v tu chvíli si ze srdce přál, aby byl mrtvý. Nacházel se v podivné a velmi nepohodlné poloze. Hlavu měl vyvrácenou dozadu a tlačil se na kamennou zeď, seděl na zemi a byl naprosto zavalený jakousi obrovitou ženštinou. Ona neznámá se kolem čaroděje ovinula jako břečťan a možnost úniku z jejího sevření, nepřipadala v úvahu. Aspoň že byla oblečená, jinak by Malfoy spáchal sebevraždu.

Opatrně pootočil třeštící hlavou a rozhlédl se kolem sebe. Naskytl se mu příšerný pohled.

Celá krčma vypadala jako po nájezdu barbarů. Po zemi se váleli lidé i všelijaké odhozené věci rozličného druhu, jiní hodovníci vyspávali vsedě u stolu s hlavou na dřevěné desce.

Dracovi se po chvíli podařilo zaostřit zrak na Harryho, který spal zalomený v koutě. Rona a Hermionu ze své pozice neviděl a Ladislav se právě blížil ke Zmijozelovi s bolestným výrazem ve tváři.

Malfoy si vzpomínal na útržky z předešlé noci. Po koupeli se všichni vydali dolů do krčmy a začali hodovat a pít. Nalévali  se pivem, vínem a medovinou, což je vražedná kombinace, takže brzy o sobě nevěděli… Draco si matně vybavoval, že i zpíval a tančil, detaily mu ale byly skryty-naštěstí.

Ladislav podal Dracovi ruku a nešetrně zatáhl. Po chvíli nenápadného úsilí (Malfoy za žádnou cenu nechtěl neznámou probudit) se konečně Draco vysoukal ze zajetí.

„Díky, zachránil’s mi život a čest.“ Zabručel Draco, kterému se točila hlava, a měl pocit, že mu někdo chce palici rozmlátit zevnitř. Sedl si na nejbližší lavici. Ladislav si sedl vedle něj. „Myslím, že bychom měli vypadnout. Včera se to tady rozjelo až moc…“ Draco vzhlédl k Ladislavovi. „Ty’s něco vyvedl? Já si skoro nic nepamatuju, ale proměním tě v něco ohavného, jestli jsi nás dostal do průšvihu!“

Laco šlehl tvrdým pohledem po Dracovi. „Nejsem idiot a já na rozdíl od vás, zůstal při smyslech! Bylo už hodně pozdě, když do krčmy vešel takový divný člověk. Byl celý v černém a měl dlouhý plášť. Vypadalo, jako by po něčem nebo někom pátral. Chvíli se tu rozhlížel a pak zmizel.“ Laco se zhluboka nadechl a vychril. „Setkal se s Harrym! Neřekl ani slovo, jenom se na něj díval.  No a zíral i na mě-ne do očí. Ale jak už jsem řekl, po chvíli zmizel. Běhal mi z něj mráz po zádech, do rána jsem nezamhouřil oko, ale Harry neřekl nic. Jenom byl zaražený. Neřekl mi ani slovo.“

Malfoy vypadal zděšeně. „Měl něco v ruce? Nebo vypadalo to, jako by byl připravený použít nějakou zbraň? Promluvil?“ Laco zamyšleně odpověděl. „Zbraň jako takovou vidět nebylo, ale kouzelnická hůlka se za zbraň dá považovat určitě-nevytáhl ji, ale jsem si jistý, že ji měl.“

Dracovi to v hlavě šrotovalo. Vstal a pokynul Lacovi, ať jde za ním. Zamířil k Harrymu. Šťouchnul do Nebelvíra a probudil ho. „Musíme vypadnout. Včera se tu byl na nás někdo podívat a ty asi něco víš.“ Harry vztáhnul beze slova ruku a Draco ho za ní vzal. Opatrně vytáhl Harrho na nohy a pak mu došlo, že pořád nikde nevidí Rona s Hermionou.

„Kam se vypařily ty nebelvírské hrdličky? Viděl’s je, Laco?“ Draco se otočil na Habsburka. „No bavili se a tancovali, ale já je moc nesledoval. Třeba si šli lehnout nahoru do pokoje.“

Tomu Malfoy nevěřil. V hrudi se mu usídlil velmi nepříjemný pocit.

Zmijozel promluvil na Harryho. „Laco říká, že v noci taky někdo byl a s velkou pravděpodobností šlo o čaroděje…“ Harry nenechal Draca domluvit. „Byl to čaroděj a pokoušel se na mě použít nitrozpyt. Ubránil jsem se, ale on na mě nezaútočil moc razantně. Spíš se chtěl ujistit, co jsme zač. Aspoň si to myslím.“

„Paráda. Musíme se ho pokusit najít. Chci vědět, jak nás vyčmuchal, vždyť se chováme i vypadáme jako mudlové, sakra! Jestli mu vadí, že jsme v jeho revíru …“ Laco nenechal Draca domluvit. „A co když poznal mě a vás chce oťukat? Spousta lidí zná moji tvář. Skoro se divím, že mě ještě nesebrali vojáci!“ „Možná mu jde o obojí.“ Zabručel Harry.

„Ty jdi Harry s Lacem do stájí ke koním, já se podívám po Ronovi a Hermioně a sesbírám naše věci. V žádném případě se nerozdělujte!“ 

Laco neřekl ani ň, vzal Harrho za ruku a šel rovnou ke stájím. V krčmě byli stále jediní, kdo se probral z alkoholového oparu.

Malfoy se snažil ignorovat svoji kocovinu a stoupal po schodech nahoru. Jak předem tušil, Ron ani Hermiona nikde nebyli. Sesbíral tedy všechny věci, pomocí kouzla je zmenšil a nacpal je do své brašny.

Laco s Harrym byli na cestě ke stájím, přecházeli přes dvůr, když v půli kroku Habsburk ztuhnul. Instinktivně se snažil levou rukou Harryho nacpat za sebe a v pravé už měl tasený meč, který raději vůbec neodkládal.

Mířil k nim ten samý muž, kterého měli tu čest potkat už v noci. Oblečený byl také stále stejně. A vypadal k Ladislavově vzteku pobaveně.

„Vaše veličenstvo si myslí, že má proti mně šanci v boji?“ Muž se zastavil pár metrů před Lacem a mírně se uklonil, nespouštěl z dvojice oči.

Ladislav si v čerstvém ranním světle mohl muže lépe prohlédnout. Byl vysoký, rozhodně vyšší než většina tehdejších lidí. Upíral na Ladislava černé oči, které se nebezpečně leskly. Zpod kápě se neznámému draly ven dlouhé černé vlasy. Obličej měl sice bledý, ale vypadal jako dobře živený muž středního věku, což byl na tehdejší poměry věk kolem šestadvaceti let.

Harry při zvuku mužova hlasu zpozorněl. Někoho mu připomínal. Zašeptal Ladislavovi. „Nic nedělej. Zůstaň v klidu.“

Laco se rozkročil, jako by se připravoval k boji, ale sám si uvědomil, že proti neznámému určitě-kouzelníkovi nemá šanci.

„Co po nás chceš a kdo jsi?“ Křikl na muže.

Muž si sundal kápi, vytasil hůlku a zvedl obočí. „Co chci? Spíš bych se měl ptát já vás, co tu pohledáváte! Král ve společnosti čarodějů? Vracíte se snad do pohanských dob? Chcete mít za rádce čaroděje? Nebo hodláte nenápadně likvidovat nepřátele?“

Ladislav stále zůstával v bojovém postoji. „Nemáš právo ani důvod sledovat a vyslýchat nás! Nespáchali jsme žádný zločin, dej nám pokoj!“

Čaroděj zaútočil nečekaně. „Legillimens!“ Zavrtal se do Ladislavovy mysli.

Harry, kerý měl svoji hůlku připravenou, zaburácel mužovým směrem. „Impedimenta!“

Kletba prolétla těsně kolem čaroděje. Přerušil útok do Ladislavovy mysli a namířil hůlku na Harryho. „Ale, ale. Nějak jsem podcenil slepého mrzáka. Měl jsem tě odzbrojit hned, že?“  Ušklíbnul se a chystal se použít kouzlo.

V tu chvíli se ale stalo víc věcí naráz.

Ladislav se zhroutil k zemi, Harry vyslal směrem k čarodějovi další kletbu a z krčmy se vyřítil jako velká voda Malfoy a metal kletby na neznámého.

Jenže neznámý byl zjevně trénovaný k boji. Harry se moc uplatnit nemohl a tak všechno zůstalo na Zmijozelovi.

Čaroděj odzbrojil Harrho a s Dracem sváděl krutý boj. Pomalu ale jistě, měnili dvůr na kůlničku na dříví. Vzduchem létalo všechno, co se kouzelníkům dostalo pod ruku.

Všechno vyřešil Ladislav, který se mezi tím probral a sbíral se země. Čarodějové si ho nevšímali. Laco chytil svůj meč, a když se k němu zády přiblížil neznámý, tak ho jílcem praštil po hlavě.

Čaroděj se zapotácel a klesnul k zemi. V ten moment ho Draco odzbrojil.

Zadýchaný Malfoy doběhl k Harrymu a Lacovi, u kterých ležel neznámý.

„Dobrá trefa.“ Heknul Draco. „On by mě oddělal…“

Ladislav si oprašoval šaty. „Zabijeme ho?“

Draco zakroutil hlavou. „Zatím určitě ne. Nenašel jsem Rona s Hermionou a mám tušení, že on o nich něco ví.“

Harry si sednul na zem a promluvil na Draca. „Musíš ho probrat a vypadneme. Je zázrak, že se tady ještě neobjevili mudlové!“

„Máš recht. Vezmu si jeho hůlku. Ty se Laco drž u Harryho.“ Draco napřáhl na muže hůlku a pronesl zaklínadlo. „Renervate!“

Čaroděj se po chvíli začal probírat. Otevřel oči a zaostřil na Malfoye.

Malfoy se na čaroděje díval s údivem. Někoho mu připomínal. Někoho, koho dobře znal. Teď se tím ale nehodlal zabývat.

„Co po nás chcete?“ Zeptal se ostře.

Muž se navzdory situaci uchechtnul. „Chtěl jsem na vlastní oči vidět bandu pitomců, kteří doprovázejí krále!“

„Co to plácáš?“ Nevydržel s nervy Harry.

„Já a plácám?“ Muž se soukal pomalu do sedu, Draco na něj stále mířil, ale on si toho nevšímal.

„Včera v noci jsem měl tu čest potkat dva naprosto opilé čaroděje. Tedy čaroděje a čarodějku. Vůbec jim nevadilo, že mají vytažené hůlky ve městě plném mudlů! Byla už noc a tak byly ulice prázdné, nicméně ti dva nadělali pěknou paseku! Hodinu jsem vracel ulici, kterou prošli, do původního stavu! Právě vyspávají kocovinu v mém domě. A o vás mi řekli sami a dobrovolně. Vy jste v noci nebezpečně nevypadali, tak nebyla potřeba vás hned tahat do mého domu. Ještě byste mi to tam zadělali…“

Vypadal, jako že se dobře baví.

Harry omámeně poslouchal jeho hlas. Snape. Snape měl skoro stejný hlas. Počkat! Opilá Hermiona? No, jestli splácala všechno dohromady…

Ladislav se sebral první. „Takže ty nás hodláš někam uklidit, nebo co?“

„Tak nějak. Podle toho, co jsem se dozvěděl v noci od vašich přátel, potřebujete píchnout. Musím ale říct, že je zábavné sledovat, koho si Vaše veličenstvo vybralo jako společníky!“

„Do toho, koho mám za společníky, ti nic není!“ Ladislav se hned naježil.

Muž se zase rozesmál. „Ó tak to pardon, Veličenstvo rádo prodlévá ve vybrané společnosti čarodějů.“

Laco se už nadechoval k dalšímu protestu, ale Harry mu v tom zabránil. „Jak ti máme věřit?  Chováš se jako hulvát! Jestli’s ublížil mým přátelům…“ Teď pro změnu nenechal Harryho domluvit Draco.

„Dovedeš nás k nim a pomůžeš nám. Zavážeš se mi Neporušitelným slibem. Jinak tě zabiju, to mi věř. Sice asi podle tebe vypadáme jako malé děti, ale věř, že jimi nejsme! Jak se jmenuješ?“

Čaroděj se zabodl pohledem do Dracových očí. „Bohemund.“Draco kývnul. „Dobře. Harry bude náš svědek. Jdeme na to, nesmíme ztrácet čas, někdo sem může přijít.“

Bohemund se tvářil neproniknutelně. Nijak neprotestoval. Draco byl připravený muže zabít ve chvíli, kdy najdou Rona s Hermionou.

Harry se postavil, Laco s očima na vrch hlavy Harryho nadirigoval k Bohemundovi a Dracovi.

Když bylo všechno připraveno a oba aktéři se drželi za ruce a Laco stál s mečem připraveným proklát Bohemunda, začal Harry pronášet slova slibu.

„Přísaháš Bohemunde, že nás dovedeš k našim přátelům?“

„Přísahám.“

„Přísaháš, že nás nepokusíš zabít, či ublížit jakkoliv komukoliv z nás?“

„Přísahám.“

„Přísaháš, že nikomu neřekneš ani slovo o králi Ladislavovi?“

„Přísahám.“

Spojení se přerušilo a přísaha nabyla platnost.

Draco vrátil Bohemundovi hůlku. „Stejně jste pitomci. Kdybych vás chtěl zabít, měl jsem k tomu možnost už v noci. Takhle vás mám na krku, mrtví byste vypadali líp!“Chystal se k odchodu.

„Tak jdete? Měl jsem za to, že chcete vidět vaše přátele!“

Bohemund se ohlédl a spatřil, jak na něj Malfoy a Habsburk civěli.

„Proč se musím neustále dostávat do potíží?“ Pomyslel si Bohemund a vykročil, nehledě na to, jestli ho ostatní sledují. Stejně věděl, že se za ním potáhnou jako smrad…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

TOPlist